Chceme-li se nyní krátce zamyslit nad ušlechtilou postavou tohoto světce, jak nám ji zachytili dějiny, vynořuje se před námi nejprve pilný student svědomitě se připravující na svaté kněžství. Protože si byl vědom, že se má stát druhým Kristem, vytvořil ze své duše, jak píše svatý Pavel, čistý chrám Ducha. Stejnou pečlivostí vynikal i později jako farář u sv. Havla v Praze. Nato se stal kanovníkem a později i generálním vikářem. V tomto úřadě, jenž mu ukládal velkou odpovědnost v církevní správě, dosáhl mučednické smrti a zároveň i své slávy. Protože hájil práva církve a její svobodu proti zvůli krále Václava IV. více než ostatní , králův hněv se soustředil především na něho. Panovník se sám zúčastnil jeho mučení, a když Jan na jeho následky zemřel, dal ho shodit z mostu do Vltavy. Její vody byly tak posvěceny tělem a krví mučedníka a staly se i jeho prvním hrobem, v noci 20. března 1393. Byla to noc, jejíž světlo zazářilo v celém světě a dodnes neuhaslo.         Několik desetiletí po smrti Božího muže se začala šířit zpráva, že král ho dal zabít proto, že se zdráhal vyzradit zpovědní tajemství. Tak mučedník za svobodu církve začal být ctěn jako svědek svátostného tajemství.         Právem ho tedy, můj ctihodný a milovaný bratře, tehdejší Tvůj předchůdce, pražský arcibiskup, lid a nakonec i celá církev považovali za světce. Ostatně průzkum jeho ostatků provedený vědeckou komisí v letech 1971-1973 potvrdil, že Jan Nepomucký byl skutečně mučen, jak to dokazují i nálezy na kostech. Jeho ostatky jsou v Praze dodnes uctívány a střeženy jako posvátný poklad...