|
Smrt Jana Nepomuckého zavinila jeden z nejdelších historických bojů v českých dějinách,
který byl vyřešen až o 500 let později. Nešlo v něm pouze o datum úmrtí ale zároveň
i o samotnou světcovu existenci.
V polovině 16. století bylo na náhrobek sv. Jana vytesáno mylné datum smrti rok 1383,
které bylo převzato z Hájkovy kroniky. Ten ho převzal ze zápisu děkana Jana z Krumlova.
Starý pergamen byl číslován
tradičním způsobem, ale na straně 383, kde byla zmínka o jakémsi Johánku z Dubé, byla
z neznámého důvodu před číslo strany připsána jednička a příjmení z Dubé bylo změněno
na d´Pomuk. Václav Hájek pak převzal zápis a interpretoval ho tak, že roku 1383 byl
utopen Johánek z Pomuku pro uchování zpovědního tajemství a roku 1393 byl utopen jiný člověk,
Jan z Pomuku, pro neshody mezi arcibiskupem a králem.
Tento omyl byl hlavním důvodem, proč byl Jan svatořečen teprve 19.3.1729.
Od tohoto dne jsou pravidelně 16. května slaveny svatojánské poutě.
Spor o dva Jany, jak se mu později začalo říkat, se táhl ještě celým 19. stoletím a znovu urputně vypukl na počátku 20. století. Tento spor tehdy došel tak daleko, že spousta svatojánských soch byla zničena. Proti kultu Jana Nepomuckého se stavěly i takové osobnosti, jakými byly a stále jsou např. Josef Dobrovský, František Palacký a T.G.Masaryk. Jednu etapu diskuze uzavřel roku 1921 významný hisorik Josef Pekař svými Třemi kapitolami o Janu Nepomuckém. Jan Nepomucký byl přese všechno tak populární, že dokonce ještě před svým svatořečením byl jeho obraz umístěn na oltář v kostele v městě Nepomuk. Podle legendy ho jenoho dne spatřil arcibiskup, rozhněval se, ukázal na něj rukou a kázal jej odstranit. V tom okamžiku mu projela strašlivá bolest rukou, jenž byla později i příčinou jeho smrti. 
Nejstarší zachované zobrazení "sv. Jana zpovědníka" z roku 1599 |